• Chystal jsem se k tomu již dlouho. Kdy navštívím psychologickou masáž nějaké vykutálené společnosti, fungující na principu Ponziho schématu, hry letadlo, či prosté pyramidové přerozdělovací hierarchie, byla jen otázka času. Náhoda tomu chtěla, že mne kamrádka upozornila, že své tažení českými luhy rozjíždí právě v těchto dnech švýcarská akciová společnost Lyoness. Její prezentace jsou bezplatné a dohledatelné v předstihu na webu http://lyoness.cz , takže bylo rozhodnuto.

    Vyzbrojen zalaminovanou falešnou identifikační kartou z dílny kolegy, vydal jsem se k hotelu Andel’s na Smíchově. Kolega dorazil po chvilce také, leč kamarádka si s dochvilností příliš hlavu neláme, a tak měla smůlu, do otevřených postranních dveří jsme nakonec vykročili bez ní. Ve foyeru přednáškové místnosti už postávala zajímavá squadra lidí, vesměs oblečených do společenského, ale takovým poněkud nepřirozeným, ošuntěle rádobyelegantním stylem (ano, vím, já mám na toto téma nejméně co mluvit). Ještě že jsem šel v tom, v čem kamkoli jinam a kdykoli jindy, a nemusel se tak cítit nesvůj ještě i z tohoto důvodu. Z svíravých pochybností, zda můj fejk budou ti podloudníci akceptovat, mne vytrhla až kluzká podlaha hned za lítačkami, plná našlapanéhoo sněhu, a na poslední chvíli odvrácený držkopád. Tato nechtěná akrobacie kupodivu ničí pozornost neupoutala, ani tu nikdo nikoho nadšeně nevítal, a všude vládla jakási apatie. Jen znuděná slečna s prezenčním listem u stolku mi po chvíli pokynula, že bych se měl zapsat. Zlaté časy nadšeného skandování “Skyline! Skyline!” už jsou zjevně a zaplaťpámbu minulostí. Vzpomněl jsem si tedy na své fejkové jméno, dal si pozor, abych nádohou nevyplnil nic osobního, a pak neochotně vešel do malého, zpola zaplněného sálu.

    Zde už bylo vidět, kdo že to přišel. Vyjukaní studenti, zápasící s vysokou školou stejně srdnatě jako s finanční situací svých potřeb, postarší manželé, jejichž společenský zenit skončil zřejmě s obdobím perestrojky, a parta vypasenych vesnických ouřezků, co se zná zřejmě z velikonočních pomlázek pro třicetileté kozly a z malé pivní kopané v místní sokolovně. Do toho pár lacino naleštěných odkvétajících slečen, zřejmě toužících po dražším ohozu. Tuto nesourodou skupinu doplňoval přibržděný lidový strejda, co své pomalejší mentálno občas nevydržel neventilovat verbální formou.

    Přednáška začala. Představil se nám mladý naleštěný týpek, kupodivu vcelku snesitelného a nepříliš invazivního projevu, co zjevně dobře věděl, co má říkat, leč nebyl si jistý v kramflecích, jak vlastně. Z připravovaných vtípků mu vyšel, pokud jsem si všiml, jediný, a to na téma “aha, takže nikdo nevíte, jak legálně přijít k novému autu”. Zapnul jsem si v kapse skrytý diktafon, a zaposlouchal se do něčeho, co bych nazval špatně zahranou dvouaktovkou, byť s pečlivě gradovaným scénářem, zjevně sestaveným pro jinačí herce a asi i jiné publikum.

    Na úvod bylo nezbytné video, mající snad za úkol naladit přítomné na správné alfavlny úspěchu, seberealizace, globální všeobjímající společnosti a vysmátého života. Zpracování bylo někde mezi jehovistickou Strážní věží, reklamou na krachující aerolinky a béčkovou stranou cédéčka Enyi. Tupost českého národa ale byla v tomto případě zřejmě přeceněna, a tak mne těšily různé kyselé poznámky odněkud zezadu, co ty sladkobolnou rozjásanou trapnost růžové budoucnosti mělnily. A pak začal výklad.

    Dozvěděl jsem se, že členství v Lyoness je bezplatné, že nebudu dělat nic, jen kupovat, leč budou mi za to platit. Proč? Protože nás je hodně. V důsledku jde o to, že Lyoness dobrovolný není. Ušetřenou marži vtipně rozkládá na proplácenou část, vlastní provizi, a zadržovanou částku, kterou nutí spotřebitele kupovat nadále v té samé síti. K tomu, co jsme ušetřili, se máme šanci probojovat jen dalším utrácením svým a svých blízkých, z jejichž obratu nám část zůstane za nehty (ó jak šlechetné). Tedy, v této fázi jsme placeni úměrně tomu, nakolik zbavíme sebe a své známé svobody rozhodování. Prodejce to ví, a tedy je možné, že skutečne takovouto síť nemyslících ovcí cenově pobídne - ač jsem slyšel, že žádné smlouvy v reálu ani neexistují, a těch pár velých řetězců se účastní jen nezávazně, ve formě předplacených dedikovaných poukázek, utratitelných jen v jejich obchodě, bez ohledu na síť Lyoness.

    Tedy, jde o jakýsi dobrovolný úpis sebe a svých bližních do systému, který vás má motivovat k selektivnímu konzumu. Logicky ale, kvůli tomu jednomu procentu obratu, takováhle monstršaškárna, nikoho asi nenadchne. A proto jsou zde další, dávno profláklé páky na hlupáky.

    Zadržovaná částka vaší zbylé slevy může být vyplacena až tehdy, když nashromáždí množství podřízených plateb vašich oveček. Aby šly ale tyto platby skutečně vám, musíte v konzumu předstihnout všechny vaše podřízené, a obsadit jim přední příčky v hierarchii. Příčka je hrazena částí zbytkového rabatu, což je maximálně nějakých deset procent, a má hodnotu 1600,- Kč, kterou je nutno nashromáždit. Tedy, musíte nakoupit v ideálním případě zboží za 16000, v reálu ale daleko více, abyste ji vůbec obsadili. Proplacena bude, pokud se pod vámi sejde stejných částek 2×35, ve výši okolo 14000,-. Pozice v systému se dají také koupit předem, čímž vlastně do hierarchie investujeme namísto obchodníka, a zde už jde o nepokryté letadlo. Aktivní účastníci, kupující pozice, platí rovnou, v naději získání vyšší příčky hierarchie, kdežto běžní kupující částku skládají z mizivých rabatů, a do vyšších hierarchii se dostávají se zpožděním.

    Neboli jde o letadlo, kde se zpočátku platí odměnou obchodníka za to, že se vzdáváte své svobody nakupovat jinde, později rovnou vašimi penězi. Potěšilo mne, že na prezentaci nikdo nejásal, ba naopak, zaznívaly poznámky typu “to jsou kecy” nebo “to nemůže fungovat”. Bohužel, většina návštěvníků byla registrovaných, a tedy, na školení evidentně nikoli poprvé. Přibržděný knedla dokonce jako jediný ochotně odpovídal na otázky řečníka, snad aby se ujistil, že problematice rozumí, a od posledního školení nic nezapomněl.

    Nicméně, celá akce byla prostoupena takovou opatrnickou zoufalostí, že jsem z ní měl dobrý pocit. A tak vám tu spokojeně zvěstuji soumrak finančních letadel v Čechách (těm skutečným pro změnu přeji hodně zdaru a tolik přistání, kolik startů). Protože létání je vážně krásné. Tedy, po modrém nebi s beránky, nikoli v dluzích.